Historie Finska v kostce

Finsko bylo vždy řídce osídlenou zemí, a tak není divu, že o jeho raných dějinách nemáme mnoho zpráv. První trvalé osídlení země následovalo po poslední době ledové, kdy do oblasti dorazili předkové dnešních Finů a Sámů. Řídké osídlení nebylo ideálním pro vznik státních útvarů, a tak bylo Finsko sjednoceno až švédskými Vikingy, kteří jej od 13. století začlenili do svého království.

Švédská nadvláda přinesla Finsku velký rozvoj, ale také znamenala zapojení do řady konfliktů, zejména s formujícím se Ruskem. Právě to nakonec po roce 1809 Finsko získalo a ustanovilo zde Velkovévodství finské. Ruská nadvláda znamenala velký rozvoj národního cítění, a když se carské Rusko začalo hroutit, vyhlásilo Finsko roku 1917 samostatnost.

Po krátké občanské válce roku 1918, ve které zvítězily nesocialistické síly, si Finsko zachovalo svůj demokratický charakter. Na východních hranicích nicméně sílilo napětí se Sovětským svazem, které vyústilo během druhé světové války v přímý útok během takzvané Zimní války let 1939-1940. Po hrdinné obraně se podařilo Sověty odrazit.

Na obranu proti Rusům se Finové spojili s nacistickým Německem a v reakci na jeho napadení Sovětského svazu v roce 1940 spustili takzvanou Pokračovací válku. Ta po počátečních ziscích uvázla na mrtvém bodě, ze kterého ji dostala až ruská ofenzíva roku 1944, po které si Finsko vyjednalo separátní mír a muselo donutit německé jednotky v Laponské válce ke stažení.

Během Studené války se podařilo Finsku zachovat si neutralitu mezi oběma soupeřícími bloky a fungovat jako mediátor jejich vztahů. Demokratický stát se integroval s ostatními severskými státy a v roce 1995 vstoupil i do Evropské Unie a později i do eurozóny.