Národní park Pallas-Yllästunturi je třetím z trojice velkých národních parků finské části Laponska a s 1020 kilometry čtverečnými rozlohy je i tím třetím v pořadí ve velikosti i popularitě. Je mnohem více obklopen turistickými centry, a tak nabízí i trochu méně divoké přírody. To však může být zajímavou alternativou pro ty, kteří se neodvažují do úplné divočiny ostatních parků nebo se na ni chtějí trochu připravit.
Zalesněné kopce zvedající se nad jezerem Pielinen, pár desítek kilometrů severně nad Joensuu, poskytují jednu z nejoblíbenějších vyhlídek ve Finsku. Celá oblast nacházející se v Severní Karélii má velký historický význam a v dávných dobách byla považována za posvátné místo. Později se proslavilo svým žďářením, technikou získávání zemědělského prostoru pomocí vypalování lesů. A na přelomu 19. a 20. století se stalo toto místo vyhledávaným finskými umělci.
Na jihozápadě Finska, jen pár desítek kilometrů od Turku, leží malý národní park Kurjenrahka. Ustanovený v roce 1998, rozhodně nepatří se svými 29 kilometry čtverečními rozlohy k těm největším, ale nabízí příjemné procházky jen nedaleko hustě osídlených oblastí Finska.
Národní park Urho Kekkonen patří mezi ty nejvyhlášenější národní parky celého Finska. Své jméno nese po nejvýznamnějším finském prezidentovi, který za studené války dokázal zemi udržet neutralitu a nezávislost na sousedícím Sovětském svazu. Park se rozkládá na zhruba 2550 kilometrech čtverečných a nabízí vše od krátkých několikakilometrových túr až po mnohadenní výpravy.
Pokud se pokusíme shrnout to nejlepší z Finska, tak nutně musíme přejít do dvou oblastí. První jsou zcela jistě města a jejich historická či kulturní lákadla. Druhou je pak příroda a její krásy. Na rovinu je třeba říci, že kvůli tomu prvnímu Finsko cílem velké části turistů opravdu není. Je to právě nespoutaná příroda Skandinávie, co láká cestovatele do této daleké země, ačkoli není pravdou, že Finsko nemá co nabídnout ani těm, co se zajímají o kulturu, historii a městský život.