Národní park Kauhaneva-Pohjankangas leží v jihozápadním Finsku, zhruba v polovině cesty mezi Tampere a Vaasou. Je to chráněné území, které se skládá ze dvou odlišných částí - suchého borovicového lesa a rozsáhlých otevřených mokřin. Vzhledem ke své menší velikosti se jedná o další z finských národních parků vhodných pro jednodenní výlety za pozorováním krajiny či hojného mokřadového ptactva.
Národní park Pallas-Yllästunturi je třetím z trojice velkých národních parků finské části Laponska a s 1020 kilometry čtverečnými rozlohy je i tím třetím v pořadí ve velikosti i popularitě. Je mnohem více obklopen turistickými centry, a tak nabízí i trochu méně divoké přírody. To však může být zajímavou alternativou pro ty, kteří se neodvažují do úplné divočiny ostatních parků nebo se na ni chtějí trochu připravit.
Zalesněné kopce zvedající se nad jezerem Pielinen, pár desítek kilometrů severně nad Joensuu, poskytují jednu z nejoblíbenějších vyhlídek ve Finsku. Celá oblast nacházející se v Severní Karélii má velký historický význam a v dávných dobách byla považována za posvátné místo. Později se proslavilo svým žďářením, technikou získávání zemědělského prostoru pomocí vypalování lesů. A na přelomu 19. a 20. století se stalo toto místo vyhledávaným finskými umělci.
Na jihozápadě Finska, jen pár desítek kilometrů od Turku, leží malý národní park Kurjenrahka. Ustanovený v roce 1998, rozhodně nepatří se svými 29 kilometry čtverečními rozlohy k těm největším, ale nabízí příjemné procházky jen nedaleko hustě osídlených oblastí Finska.
Národní park Urho Kekkonen patří mezi ty nejvyhlášenější národní parky celého Finska. Své jméno nese po nejvýznamnějším finském prezidentovi, který za studené války dokázal zemi udržet neutralitu a nezávislost na sousedícím Sovětském svazu. Park se rozkládá na zhruba 2550 kilometrech čtverečných a nabízí vše od krátkých několikakilometrových túr až po mnohadenní výpravy.